PRŮVODCE SECESNÍMI ŠPERKY (1895-1910)
Alphonse Mucha: Zvěrokruh, Kalendář časopisu „La Plume“ pro rok 1897. Umělecký institut v Chicagu, sbírka paní Victor F. Lawsonové, 1925.844.
Žádná jiná éra neoslavovala umění, individualitu a ženskou krásu tak odvážně jako období secese. Tento styl, známý z francouzštiny jako Art Nouveau („nové umění“), představoval revoluci v designu – hledal nové cesty, jak vyjádřit krásu mimo tradiční a historické konvence.
Secesní šperky se staly symbolem estetiky, která spojovala magii přírody, mýtické motivy a jemně erotickou symboliku. Výrazné využití ženských postav, tekoucích linií a smyslných detailů bylo v době svého vzniku považováno za skandální – právě to ale dodnes přitahuje sběratele, milovníky historie i obdivovatele šperkařského umění.
V době, kdy se po evropských salonech linula vůně absintu a rostoucí bohatství dávalo prostor fantazii, se pozornost ve šperkařství přesunula od tradiční hodnoty k originálnímu, výtvarnému designu. Vznikly tak unikátní šperky, které byly víc než jen ozdobou – staly se výpovědí doby, emocí i odvahy být jiný.
Secesní šperky tak získaly nový význam – staly se konverzačním klenotem, doslova i obrazně.
Přenesme se nyní zpět v čase a objevme tuto fascinující éru šperkařského umění, která i po více než sto letech ohromuje svou krásou a originalitou.
Historie secesních šperků: Zrod nového uměleckého výrazu
Secesní šperky, které vznikaly na přelomu 19. a 20. století, představují zlatou éru kreativního designu a řemeslné dokonalosti. Toto období – známé jako Art Nouveau, součást éry Belle Époque – je datováno přibližně mezi lety 1895 až 1910. Často bývá označováno i jako Fin de Siècle, tedy "konec století". Právě tehdy se svět šperků začal výrazně měnit.
Zatímco viktoriánský styl stavěl na tradici a symbolice, secesní šperkaři se vydali cestou umělecké svobody. Experimentovali s tvary, motivy i materiály, a díky rostoucímu bohatství a vlivu avantgardního umění mohli tvořit klenoty, jaké dosud neměly obdoby.
Ačkoliv se obdobné styly rozvíjely i jinde – například Jugendstil v Německu, Stile Liberty v Itálii nebo Modernisme v Katalánsku – skutečné, ikonické secesní šperky mají své kořeny ve Francii. Zde se zrodil styl, který ovlivnil celé umělecké hnutí a dodnes inspiruje sběratele, designéry i milovníky krásy.
Secese (Art Nouveau) vznikla jako revolta proti masové průmyslové výrobě a touha po návratu k umění, řemeslu a originalitě. Tato avantgardní vlna byla formována skupinou umělců a designérů, kteří čerpali inspiraci z tehdy objevovaného japonismu – minimalistické estetiky, čistých linií a přírodních motivů. Současně navázali na myšlenky hnutí Arts and Crafts, které kladlo důraz na kvalitní ruční práci a estetickou hodnotu každodenních předmětů.
Ačkoliv vznikl název „Art Nouveau“ takřka náhodou, uchytil se rychle. Termín poprvé použil Samuel Bing, německo-francouzský obchodník s uměním, který v roce 1895 otevřel v Paříži galerii „Maison de l'Art Nouveau“. Tato výstava japonského a moderního umění přitáhla pozornost evropských umělců, architektů i šperkařů – a dala jméno celému stylu.
Vchod do secese Samuela Binga, kolem roku 1895. Obrázek stažený z Wikipedie.
Šperky ve stylu Art Nouveau se zrodily jako umělecký manifest – odvážné, detailní a často až snové klenoty, které se vymykaly všem tehdejším konvencím. Byly však tak výjimečné a pracné, že se přirozeně staly výsadou elity. Tyto jedinečné šperky si mohli dovolit pouze ti, kdo měli nejen finanční prostředky, ale i vkus a odvahu vybočit z davu.
Mezi hlavními ambasadory tohoto stylu zářily hvězdy své doby – divadelní ikona Sarah Bernhardtová, známá svou vášní pro excentrické ozdoby, dále slavná kurtizána La Belle Otero, která okouzlovala bohaté mecenáše po celé Evropě, a umělecká mecenáška hraběnka Élisabeth de Greffulhe, jejíž styl a aura inspirovaly i Marcela Prousta.
Bohužel, velkolepý rozkvět secese netrval dlouho. Vypuknutí první světové války zasáhlo nejen hospodářství a politiku, ale i uměleckou tvorbu. Svět se uzavřel do praktičnosti a úspornosti – fantazie a lehkost secese ustoupily tvrdé realitě. Styl byl během několika let téměř zapomenut.
Avšak v 20. letech 20. století jej nahradilo Art Deco – styl geometrie, luxusu a modernity. A až o čtyři desetiletí později, během psychedelických 60. let, se opět začala objevovat vlna zájmu o mystickou, přírodní a ženskou estetiku secese.
Francouzská divadelní herečka a múza Sarah Bernhardt (1844-1923) v špercích od Reného Laliquea.
Charakteristika a vlivy secesních šperků
Secesní šperky byly odrazem kreativního neklidu přelomu století. Estetika, která se zrodila z touhy oprostit se od viktoriánské tíhy a strohého klasicismu, byla rozmanitá, asymetrická a hluboce symbolická. Místo symetrie a přísné geometrie stavěla secese na organických liniích, přírodních tvarech a emocích.
Inspiraci čerpali návrháři ze všeho, co se vymykalo pravidlům:
-
Japonismus přinesl elegantní minimalismus, jemné linie a motivy přírody.
-
Symbolismus inspiroval používání mystických, snových prvků.
-
Politický a společenský neklid přelomu století se odrazil v odvážných motivech osvobození a ženské síly.
Ve špercích se tak objevují víly, múzy, nymfy, květiny, motýli, vážky, pávové a měsíční krajiny, které dodávají každému kusu šperku příběh, duši a výtvarný rozměr.
Odvážnost a čistota japonismu se promítly do organických motivů a přírodních scén, které v secesních špercích sloužily jako poetické připomínky pomíjivosti, cyklů života a hlubokého spojení člověka s přírodou.
Filozofie „návratu k základům“ hnutí Arts & Crafts inspirovala secesní šperkaře k tomu, aby dali přednost řemeslné preciznosti a inovativnímu designu před okázalostí karátů a bezduchou masovou výrobou. Výsledkem byly výjimečné klenoty s uměleckou hloubkou a individuálním charakterem.
Symbolistické hnutí jako reakce na realismus inspirovalo šperkaře k používání metaforických motivů a symbolických zobrazení, které měly vyjádřit hlubší pravdy, emoce a duchovní rovinu bytí.
Nejvýraznějším rysem secesního designu je tzv. „whiplash“ linie – volně plynoucí, ladná křivka, která evokuje pohyb a organické formy. Tento typ linie se objevuje všude tam, kde příroda tvoří s lehkostí a elegancí – v jemném ohybu květinových stonků, splývavých listech, ale také v ženských křivkách a vlasech, které se vlní jako proud vody. Secesní šperky tak působí živě a smyslně, jako by v sobě nesly dech samotné přírody.
Běžná témata a motivy v secesních špercích
Secesní šperky jsou ztělesněním jemnosti, mystiky a romantiky – vyzařují melancholickou krásu bledých a tlumených tónů, která dokonale vystihuje atmosféru přelomu 20. století. Nejčastější inspirací byla příroda a její plynulý pohyb, a tak se mezi oblíbenými motivy objevují vážky, motýli, květy, listy či měsíční fáze.
Velkou roli hrála i symbolika – lunární a hvězdné prvky evokovaly spiritualitu a tajemno, zatímco zvířata a rostliny odrážely cykličnost života. Časté byly také mytologické a nadpřirozené bytosti, jako nymfy, víly nebo mořské panny, které šperku propůjčovaly snový a téměř éterický výraz. Díky této rozmanitosti se secesní šperky staly nejen ozdobou, ale i nositelem hlubších významů a emocí.
Secesní šperky byly víc než jen ozdobou – byly to skutečná nositelná umělecká díla, která často provokovala i fascinovala. Co měly mnohé z těchto klenotů společného? Nahotu, smyslnost a nečekanou dávku erotiky!
Některé návrhy byly ve své době považovány za skandální – zobrazovaly nahé ženské postavy, mystické nymfy nebo fantazijní bytosti, které sváděly pohledem i symbolikou. Tato renesančně inspirovaná fascinace ženským tělem činí secesi jedním z nejženštějších a nejintimnějších stylů historie šperkařství.
Zároveň odrážela i společenské změny – rostoucí sebevědomí žen a jejich nově nabytou svobodu. Secesní šperk tak nebyl jen krásný – byl i manifestem individuality, ženské síly a tvůrčí odvahy.
Na přelomu století se společnost otřásala v základech. Hnutí za volební právo žen inspirovalo miliony žen k boji za rovnost – za přístup ke vzdělání, zaměstnání a hlasovacím urnám. Byla to doba změn, nadějí i odporu.
Ve Francii, která se stále vzpamatovávala z ponižující porážky ve francouzsko-pruské válce, se objevila nová úzkost: pokles porodnosti. V obavách z budoucí slabosti armády začala společnost pohlížet na ženy se smíšenými pocity – jako na nositelky života, ale i jako na potenciální hrozbu pro tradiční řád.
V secesních špercích se tento rozpor odrazil dokonale. Žena byla oslavována jako bohyně i svůdkyně, jako síla přírody i zdroj neklidu. Umělci tvořili s úctou, vášní – a často i s obavou z toho, co znamená skutečná ženská emancipace.
Ve šperkařství období secese se zrcadlí hluboká dichotomie ženského zobrazení, která vychází z tehdejších společenských napětí. Na jedné straně stojí romantizovaná, éterická žena – jemná, s rozpuštěnými vlasy, s něžnými rysy a mírumilovnou aurou. Její obraz měl uklidnit a zároveň oslavit tradiční ženskou krásu a klid.
Na opačném konci spektra se však objevuje femme fatale – žena-fantazie, často s ptačími křídly, se svůdnými gesty a pohledem, který fascinuje i děsí. Postavy jako Medúza nebo jiné mytologické bytosti ztělesňovaly ženskou sílu, která byla přitažlivá, ale i nebezpečná.
Právě tato dualita – čistota versus vášeň, nevinnost versus svůdnost – činí secesní šperky tak výjimečnými a nadčasově fascinujícími.
René Lalique a nesmrtelná Vážka – klenot secesního umění
Jedním z nejikoničtějších šperků secese je bezesporu korsáž ve tvaru vážky, vytvořená v letech 1897–1898 slavným francouzským mistrem Reném Laliquem. Tento dechberoucí šperk, který spojuje přírodní motiv s technickou brilancí, je dnes k vidění v Muzeu Calouste Gulbenkiana v Lisabonu, kde zůstává zářivým symbolem éry, kdy šperky byly nositelným uměním.
Co jej činí ještě vzácnějším? Byl vytvořen na zakázku pro manželku samotného Calouste Gulbenkiana, milovníka a mecenáše umění, který měl k Laliquovi blízký osobní vztah. Tato výjimečná brož byla nošena pouze jednou osobou v celé historii – právě paní Gulbenkianovou. Dnes tento klenot vypráví příběh nejen o řemeslné dokonalosti, ale i o hlubokém přátelství, eleganci a originalitě, které definují secesní šperkařství.
Není divu, že nejvášnivějšími nositelkami tohoto typu šperků byly tehdejší bohaté, ale bohémské ženy.
Materiály, techniky a drahokamy v secesních špercích
Pro šperkaře období secese byla estetika a řemeslné zpracování důležitější než samotná hodnota drahokamů. Umělci se zaměřovali spíše na originalitu designu než na velikost či cenu použitých kamenů. Výsledkem byla změna vnímání hodnoty šperku – i bez rubínů či safírů mohl mít šperk výjimečnou uměleckou hodnotu.
Secesní šperky často kombinovaly žluté zlato a platinu s méně tradičními materiály. Objevovalo se ručně foukané sklo, rytá slonovina či leštěná rohovina z domácích zvířat. Vznikaly tak originální a okouzlující kompozice, které měly blíž k uměleckému dílu než k běžnému šperku.
Mezi typické drahokamy v secesních špercích patřily:
-
Opály – hrající barvami, často zasazené do klenotů s motivy motýlích křídel
-
Měsíční kámen – pro svou mystickou záři
-
Akvamarín a citrín – pro jemnost tónů
-
Jantar a achát – s organickou kresbou
-
Lapis lazuli, peridot a puchýřovité perly – pro jejich barevný kontrast a texturu
Diamanty se používaly převážně jako jemné akcenty, dokreslující složité motivy. Dokonce i zásnubní prsteny z této éry byly často osazeny pouze drobnými diamanty, protože šperk měl vyprávět příběh – ne jen zářit.
Smalt: Umění, které dává šperku duši
Secesní šperky by nebyly tak ikonické bez precizního uměleckého smaltování, které dodalo každému kousku doslova duši. Tři hlavní techniky – plique-à-jour, basse-taille a cloisonné – umožnily mistrům šperkařům vytvořit pohádkově průsvitné efekty, bohaté barvy i plastické struktury, které dodnes ohromují svou jemností.
Plique-à-Jour: světlo jako součást šperku
Francouzský název znamená „propouštějící denní světlo“. Tato technika, často přirovnávaná k vitráži, propouští světlo skrze tenkou vrstvu smaltu bez zadní kovové podpory. Výsledkem je třpytivý, vzdušný efekt, který dává šperku jemnost a hloubku. V secesních brožích, náušnicích nebo přívěscích se tato technika používala k vytváření průsvitných květin, motýlích křídel či vílích postav.
Basse-Taille: světlo a stín v harmonii
Technika basse-taille spočívá v jemném rytí kovového povrchu, zpravidla zlata či stříbra, a následném překrytí transparentním smaltem. Díky různě hlubokému rytí podkladu vzniká efekt hry světla a stínu, kdy smalt jakoby září zevnitř. Používala se často u plakiet, medailonů a přívěsků, které chtěly vyvolat dojem živého, dýchajícího šperku.
Cloisonné: krása v přepážkách
Jedna z nejstarších smaltovacích technik, známá už z dob starověkého Egypta. Jemné kovové drátky – tzv. přepážky – se přiletují na kovový základ a vytvářejí obrysy motivu, který je poté vyplněn barevným smaltem. Výsledkem je bohatě dekorovaný, výrazně strukturovaný šperk, v němž kovové linie podtrhují eleganci každé barvy i motivu.
Významní návrháři secesních šperků
Na přelomu 19. a 20. století došlo k zásadnímu obratu v přístupu k tvorbě šperků. Secesní návrháři se vědomě odklonili od masové výroby a mechanizace, která dominovala průmyslu, a namísto toho se obrátili k filozofii uměleckého řemesla, kreativity a individuality. Tato avantgardní skupina designérů věřila, že pravá hodnota šperku nespočívá pouze v karátové hmotnosti drahých kamenů, ale v harmonii formy, funkce a ruční práce.
Spojovali inspiraci z přírody, symbolistického umění a orientálních kultur s inovativními materiály a technikami, čímž vytvořili zcela novou definici krásy ve šperku. Každý kus byl nejen módním doplňkem, ale i uměleckým vyjádřením doby, emocí a osobnosti.
Mezi nejvýznamnější klenotníky s významným příspěvkem k secesnímu hnutí patří:
René Lalique – Král secesních šperků
René Lalique (1860–1945) patří mezi nejikoničtější osobnosti Art Nouveau. Byl průkopníkem použití průsvitných smaltovacích technik, jako je plique-à-jour, a rád experimentoval s materiály jako rohovina, opál, sklo, perleť a polodrahokamy. Jeho šperky byly sochařské, často zobrazující přírodní a ženské motivy s jemnou erotikou. Lalique byl oblíbený u herečky Sarah Bernhardt a proslul díky svým nadčasovým návrhům kombinujícím umění, přírodu a symboliku.
Plaketa na obojek pro psy „Winged Sylph“ ve zlatě se smaltem plique-à-jour a diamanty od Reného Laliqua, cca 1898–1900.
Henri Vever – Elegance a příroda v harmonii
Henri Vever (1854–1942), dědic slavného šperkařského domu, se ve 20. století přiklonil k secesi a uvedl na trh kolekce inspirované přírodou a mytologií. Vever byl mistr ve vytváření hřebenů do vlasů, broží a náramků s jemnými liniemi a smaltovanými detaily. Jeho práce je dnes považována za ukázku secesního luxusu a řemeslné dokonalosti.
Georges Fouquet – Když se spojí zlato, smalt a Mucha
Georges Fouquet (1862–1957) přivedl otcovo šperkařství k novému vrcholu, když začal spolupracovat s tehdy mladým Alfonsem Muchou. Jejich ikonický náramek Médea, vytvořený pro herečku Sarah Bernhardt, je dodnes symbolem secesní extravagance. Kombinace zlata, opálu, smaltu a drahokamů v organickém, fantaskním provedení učinila z tohoto šperku aukční rekordman a učebnicový příklad vrcholné secese.
Tento výjimečný náramek navrhl v roce 1899 legendární Alfons Mucha a zrealizoval ho klenotník Georges Fouquet pro slavnou herečku Sarah Bernhardtovou. Šperk byl vytvořen jako scénický doplněk pro její role Médey a Kleopatry. Dvě zlaté hadí hlavy — jedna spočívající na hřbetu ruky a druhá na prstu — se otáčejí vstříc sobě. Hadi jsou bohatě zdobeni cloisonné smaltem v mozaikové úpravě připomínající šupiny a osazeni jemně fasetovanými opály. Díky důmyslnému systému pantů se náramek dokonale přizpůsobil ruce nositelky a umožňoval volnost pohybu bez ztráty estetiky.
Lucien Gaillard – Japonismus a delikátní řemeslo
Lucien Gaillard (1861–1933) byl ovlivněn japonským uměním a jako jeden z mála šperkařů té doby zaměstnával japonské řemeslníky přímo v Paříži. Jeho přívěsky, hřebeny a brože často zobrazovaly vážky, lilie nebo ptáky a byly vytvořeny z rohoviny, barevného skla a smaltu. Gaillardovy šperky jsou křehké, poezií tvaru, a ztělesňují estetiku přírody přenesenou do jemného kovu.
Odkaz secesních šperků
Secese byla krátkým, ale intenzivním obdobím, které zanechalo nesmazatelný otisk v historii umění i šperkařství. Toto výjimečné hnutí – často označované jako „umění celku“ – ovlivnilo nejen šperky, ale také architekturu, malířství, nábytek i literaturu. V různých částech světa se secese projevovala různě: keltskými ornamenty ve Velké Británii, folklórními motivy ve Skandinávii či slavnými vitrážemi od Tiffanyho v USA.
Na rozdíl od edvardovských šperků, které měly za cíl demonstrovat společenské postavení, byly secesní šperky manifestem umělecké svobody. Vytvářeli je vizionáři a designéři, kteří se vzepřeli komerčním trendům a oslavovali krásu ruční práce, organických tvarů a hluboké symboliky.
Dnes jsou šperky ve stylu secese nejen sběratelským artiklem, ale i výjimečným výrazem individuality, jemnosti a nadčasového uměleckého odkazu.
Konec první světové války přinesl nejen technologický pokrok, ale i nové společenské normy, které ovlivnily módu i vkus ve špercích. Se vzestupem dámských kostýmů a přechodem k uhlazenějším a symetričtějším liniím art deco se organické a smyslné křivky secese dostaly do ústraní.
Secesní šperky byly navíc často vyrobeny z křehkých materiálů, jako je smalt, rohovina nebo jemně vyřezávaná slonovina, což v kombinaci s krátkou dobou výroby znamená, že dnes existuje jen málo dochovaných exemplářů v perfektním stavu.
Díky této vzácnosti a historickému významu patří originální secesní klenoty mezi nejvyhledávanější artikly mezi sběrateli. V aukcích dosahují vysokých cen a představují nejen nádherný šperk, ale i investici s duší a příběhem.
Doufáme, že vás okouzlila svůdná mystika a smyslné křivky secesních šperků – a že vás tento výlet do minulosti inspiroval k objevení vlastní sbírky autentických starožitných a vintage klenotů s duší.
Prohlédněte si originální secesní šperky na lovecsperku.cz – možná právě zde najdete ten svůj výjimečný poklad.
Většina obrázků byla stažená z https://blog.yazjewels.com
