ZLATO – PRŮVODCE HISTORIÍ, VLASTNOSTMI A VYUŽITÍ
Zlato patří mezi nejznámější a nejcennější kovy na světě. Od pradávna fascinuje lidstvo svou zářivou žlutou barvou, vzácností a nezničitelností. Tento komplexní průvodce vás provede světem zlata – od jeho bohaté historie napříč civilizacemi, přes jedinečné fyzikální a chemické vlastnosti, různé druhy a ryzosti zlata (např. 24k, 18k, 14k) až po pestré barvy zlatých slitin (žluté, bílé či růžové zlato). Dozvíte se také o využití zlata ve šperkařství, průmyslu a medicíně, rozdílech mezi investičním zlatem a šperkařským zlatem, jak poznat pravost zlata a jaké jsou současné trendy na trhu včetně vývoje ceny zlata. Článek je napsán srozumitelně a obsahuje důležitá klíčová slova (zlato, ryzost zlata, investiční zlato, bílé zlato, cena zlata, šperky ze zlata aj.), aby byl snadno dohledatelný. Ponořme se tedy do zářivého světa zlata!
Exkluzivní masivní náramek ze 14karátového zlata (585/1000) s úctyhodnou váhou 61 gramů.
Historie zlata
Zlato v dávných civilizacích: Zlato provází lidskou civilizaci od pradávna a bylo uctíváno v mnoha kulturách. Ve starověkém Egyptě lidé spojovali zlato s božstvy – věřili, že maso bohů je ze zlata. Sluneční bůh Ra byl uctíván skrze zlato jako symbol slunce a nesmrtelnosti. Podobně řecké mýty zmiňují zlatou krev bohů (ichor) a Inkové považovali zlato za symbol boha Slunce. Zlato tak mělo již v mytologii a náboženství výjimečné místo coby symbol života, moci a bohatství.
První praktické využití zlata sahá tisíce let do minulosti. Nejstarší zlaté šperky a ozdoby jsou známy ze 4. tisíciletí př. n. l. – například v mezopotámské civilizaci se kolem roku 3000 př. n. l. objevují první jednoduché zlaté šperky, platební kroužky a snad i primitivní mince. Starověký Egypt také hojně využíval zlato k výrobě překrásných artefaktů; důkazem je nález neporušené zlaté Tutanchamonovy posmrtné masky v roce 1922, která svědčí o mistrovství tehdejších zlatníků. Ve starověké Číně bylo zlato oficiálním platidlem už v roce 1091 př. n. l., a ve středomořském světě zavedli první skutečné zlaté mince Lýdové okolo 6. století př. n. l. (elektrum). Antické civilizace Řecka a Říma využívaly zlato jako oběživo (např. zlaté mince statéry, solidy) i k výrobě luxusních šperků, které si oblíbily všechny vrstvy od vládců po majetnější občany.
Ve středověku zůstalo zlato symbolem moci – např. roku 1248 se v Benátkách začal razit legendární zlatý dukát, který se stal uznávanou měnou po celé Evropě. Období zámořských objevů po roce 1492 vedlo k masivnímu přílivu amerického zlata do Evropy – Španělé, Portugalci, Angličané a Francouzi zbohatli dovozem zlata z kolonií, což podnítilo rozvoj obchodu i zlatnictví. V 19. století propukly zlaté horečky – nejznámější na Klondiku na Aljašce koncem 90. let 19. století, kdy tisíce hledačů štěstí mířily na sever za vidinou bohatství. Podobné horečky zasáhly také Austrálii a další regiony, i když zbohatlo jen pár šťastlivců.
Ve 20. století hrálo zlato klíčovou roli v globální ekonomice. Až do první světové války fungoval tzv. zlatý standard, kdy hodnota peněz byla přímo vázána na určité množství zlata uloženého v bankách. Například americký dolar měl před rokem 1914 pevně danou hodnotu 1/20 unce zlata. Během Velké hospodářské krize došlo dokonce v USA k mimořádnému kroku – roku 1933 prezident Roosevelt zakázal soukromé vlastnictví zlata a nařídil občanům své zlato odprodat státu za pevnou cenu. Tento kontroverzní krok (platný do 1974) měl podpořit tehdy oslabující dolar odloučením od zlata. Nakonec byl zlatý standard zrušen v roce 1971, což otevřelo cestu k volnému pohybu ceny zlata na trhu podle nabídky a poptávky. Od té doby se zlato stalo komoditou a investičním nástrojem – centrální banky i investoři drží investiční zlato (slitky, mince) jako bezpečné aktivum v dobách nejistoty.
Z historického pohledu provázelo zlato lidskou společnost jako platidlo, klenot i symbol bohatství. Celé civilizace po něm toužily – kvůli zlatu se vedly války a podnikaly daleké objevitelské cesty. Dodnes zůstává zlato vysoce ceněné a mnoho historických zlatých pokladů (od faraonských masek až po zlaté mince a šperky panovníků) nám připomíná, jak výjimečné postavení tento kov v kulturách světa měl a má.
Tutanchamonova maska - přibližně 1323 př. n. l., materiály: zlato, tyrkys, lapis lazuli, obsidián, karneol, skleněná pasta.
Foto z wikipedie
Fyzikální a chemické vlastnosti zlata
Z chemického hlediska je zlato chemický prvek s atomovým číslem 79 a značkou Au (latinsky aurum). Patří mezi takzvané přechodné kovy a v periodické soustavě prvků se řadí do 11. skupiny. Fyzikální vlastnosti zlata jsou skutečně výjimečné. Jedná se o velmi těžký kov – hustota zlata je cca 19,3 g/cm³, což je téměř dvakrát více než hustota olova a téměř 2,5× více než oceli. Díky tomu i malý kousek zlata působí na dotek překvapivě těžký. Zlato je také měkké a kujné – patří k nejkujnějším a nejtažnějším kovům vůbec. Lze z něj vyklepat extrémně tenké fólie, aniž by se roztrhlo. Pro představu: z pouhého 1 gramu ryzího zlata lze vytepat fólii o ploše až 1 m²! Zlaté fólie (tzv. zlátko) propouštějí část světla a v prosvitu se mohou jevit se zelenkavým nádechem. Také tažnost zlata je pozoruhodná – z 1 gramu lze vytáhnout drátek dlouhý kolem 2–3 kilometrů.
Zlato je známé svou charakteristickou žlutou barvou a kovovým leskem. Ve skutečnosti je to jeden z mála kovů (vedle mědi), který má vlastní výraznou barvu – většina ostatních kovů je stříbřitě šedá. Žlutý odstín zlata je způsoben specifickou elektronovou strukturou atomů zlata (relativistické jevy posouvají absorpci světla do modré oblasti, takže odražené světlo je žluté). Chemicky je zlato mimořádně inertní a stálé. Na vzduchu ani ve vodě nekoroduje a nereaguje – proto se na rozdíl od stříbra nikdy nepokryje sulfidovou černou vrstvou ani nerezaví. Dokonce ani běžné silné kyseliny (chlorovodíková, dusičná atd.) zlato nerozpouštějí – rozpustit zlato dokáže jen speciální směs kyselin zvaná lučavka královská (kombinace HCl a HNO₃). Také zásady a soli na zlato nemají vliv. Tato chemická odolnost je jedním z důvodů, proč se zlaté předměty nacházejí po staletích prakticky neporušené. V přírodě se zlato vyskytuje většinou v ryzí formě (jako zlatonosné žíly nebo valouny v náplavech řek), právě díky tomu, že se neslučuje a nerozpouští působením okolních vlivů.
Zlato je také vynikající vodič tepla a elektřiny. Jeho elektrická vodivost je sice o něco nižší než u mědi a stříbra, avšak stále velmi vysoká. Co je důležité – zlato si uchovává vodivost trvale, protože na rozdíl od mědi či stříbra na svém povrchu netvoří oxidickou vrstvičku. Inertnost vůči oxidaci znamená, že zlato nepodléhá působení kyslíku – nekoroduje, netvoří izolantní povlaky – a elektrické kontakty pozlacené zlatem tak spolehlivě vedou proud i po dlouhé době. Zlato je tedy ideální na pokovování kontaktů v elektronice, kde je vyžadována stabilita spojů. Další zajímavou vlastností je diamagnetismus zlata – je nemagnetické, takže je magnet neovlivňuje (toho využijeme i při testování pravosti, viz níže).
Na druhou stranu, jak už bylo zmíněno, ryzí zlato je velmi měkké (tvrdost podle Mohsovy stupnice jen kolem 2,5–3). Čistý zlatý šperk by se proto snadno poškrábal či ohnul – i mince z ryzího zlata se mohou při oběhu rychle opotřebovat. Proto se ve šperkařství i pro oběžné mince prakticky vždy používají slitiny zlata s jinými kovy, které zvýší tvrdost a odolnost (více v dalších sekcích). V souhrnu lze říci, že zlato kombinuje jedinečné vlastnosti: nádherný lesk a barvu, chemickou stálost, vynikající vodivost a tvárnost. Tyto jeho vlastnosti z něj učinily jeden z nejcennějších materiálů v historii – ideální jak pro zdobení (šperky, umění), tak pro technické účely (elektronika, průmysl) či uchování hodnoty (mince, investiční slitky).
Druhy zlata podle ryzosti (24k, 18k, 14k)
Zlato se v praxi téměř vždy vyskytuje ve formě slitin s jinými kovy. Ryzost zlata udává podíl čistého zlata ve slitině a tradičně se vyjadřuje v karátech (kt). Jeden karát představuje 1/24 hmotnostního podílu zlata ve slitině. Čisté ryzí zlato má tedy 24 karátů (24/24 je zlato, tj. 99,9 % obsah Au). Podle ryzosti rozlišujeme několik kategorií zlata, které se odlišují vlastnostmi a použitím.
Ryzí zlato (24 kt, 999/1000): Obsahuje minimálně 99,9 % Au. Je velmi měkké a tvárné, a proto se ve špercích používá jen výjimečně (např. u některých tradičních svatebních šperků v Asii). Hlavní využití 24k zlata je v podobě investičního zlata – vyrábějí se z něj zlaté cihličky a slitky o vysoké ryzosti a také některé investiční mince (např. kanadský Maple Leaf má ryzost 99.99 % Au). Ryzí zlato se dobře hodí k uchování hodnoty, ale pro každodenní nošení šperků není praktické kvůli měkkosti.
18karátové zlato (750/1000): Obsahuje 75 % zlata a 25 % ostatních kovů. Tato slitina má sytější žlutozlatý odstín (díky vysokému podílu Au) a je oblíbená v luxusním šperkařství. 18k zlato je o něco měkčí než 14k, ale stále dostatečně odolné pro šperky. V některých zemích (např. Itálie, Francie, země Orientu) je 18karátové zlato standardem pro kvalitní zlaté šperky, protože působí luxusněji a “žlutěji”. Také některé mince v minulosti byly raženy zhruba z 18k zlata (např. historické dukáty měly ryzost kolem 23 kt, britské sovereigny cca 22 kt – viz níže). V Česku se 18k šperky prodávají méně často než 14k, spíše v segmentu luxusních klenotů.
14karátové zlato (585/1000): Obsahuje 58,5 % zlata a zbytek tvoří příměsi (měď, stříbro, případně zinek aj.). 14kt zlato je nejrozšířenější ryzost v českém šperkařství. Důvodem je výborný poměr odolnosti a ceny – díky nižšímu obsahu zlata je slitina tvrdší, méně se poškrábe a zároveň je cenově dostupnější než 18k. Šperky ze 14karátového zlata jsou ideální pro každodenní nošení, protože dobře odolávají opotřebení a zároveň si zachovávají pravý zlatý lesk. V ČR drtivá většina moderních zlatých šperků (prsteny, náušnice, řetízky) je vyrobena ze zlata o ryzosti 585/1000, což je dáno i historickou tradicí a legislativou (14k je považováno za standard pro “pravé zlato” v klenotnictví).
Další ryzosti: Méně běžně se můžeme setkat i s jinými ryzostmi zlata. 22karátové zlato (917/1000) se využívá u některých mincí (např. britský Sovereign, jihoafrický Krugerrand mají kolem 22 kt) a v tradičních špercích v Indii či na Středním východě, kde lidé preferují vysoký obsah zlata ve špercích. Naopak nižší ryzosti jako 9karátové zlato (375/1000) či 8kt (333/1000) se vyskytují v zahraničí u levnějších šperků – obsah zlata je zde jen kolem 37–33 %, zbytek slitiny tvoří zejména měď a stříbro. V Česku se takto nízkoryzí zlato v nových špercích téměř nepoužívá (a podle zákona se za “zlatý šperk” považují slitiny od 9 kt výše). Lze na ně však narazit u starožitných šperků nebo šperků dovezených ze zahraničí. Nižší ryzosti mají výhodu vyšší tvrdosti a nižší ceny, avšak šperk pak obsahuje relativně málo zlata. Z pohledu investice mají proto nižší ryzosti menší hodnotu na váhu.
Pro přehlednost uvádí následující tabulka základní druhy zlata:
| Karátové označení | Ryzost zlata | Typické využití |
|---|---|---|
| 24 kt (ryzí zlato) | 999/1000 (99,9 % Au) | Investiční slitky a mince, speciální šperky (minimální příměsi) |
| 22 kt | 917/1000 (91,7 % Au) | Investiční a historické mince (např. Sovereign, dukát), tradiční šperky v Asii |
| 18 kt | 750/1000 (75,0 % Au) | Luxusní šperky, zlatnické umění vyšší kvality |
| 14 kt | 585/1000 (58,5 % Au) | Většina běžných šperků v ČR (zásnubní prsteny, náušnice apod.) |
| 9 kt | 375/1000 (37,5 % Au) | Laciné šperky v zahraničí, starožitné zlaté šperky nižší ryzosti |
Každá slitina zlata má trochu jiné vlastnosti. Vyšší ryzost (více zlata) obvykle znamená sytější barvu a vyšší cenu, ale také měkčí materiál. Nižší ryzosti díky příměsím tvrdnou a jsou odolnější, ale odstín zlata může být méně sytý a více ovlivněný barvou přísad. Investiční zlato (slitky, mince) se zhotovuje výhradně z nejvyšší ryzosti (24 kt), aby bylo zajištěno, že investor dostává téměř čisté zlato. Naproti tomu šperkařské zlato využívá slitiny 14kt nebo 18kt z praktických důvodů – šperky jsou pak dostatečně pevné, odolné a drží vsazené drahokamy, zároveň však obsahují podstatný podíl drahého kovu. Puncovní značky na špercích (viz níže) obvykle uvádějí právě ryzostní číslo (např. 585 nebo 750), podle něhož poznáme, jaké karátové hodnotě slitina odpovídá.
Jak se měří ryzost zlata (karáty a puncovní značky)
Měření ryzosti zlata se provádí buď karátovým označením nebo moderněji číselným vyjádřením v tisícinách. Jak bylo řečeno, karát (kt) udává poměr zlata ze 24 dílů – např. 18karátové zlato = 18/24 = 0,75 (tj. 75 % zlata). Evropský systém ryzost vyjadřuje také číslem jako počet dílů zlata z 1000: například ryzost 585/1000 znamená 58,5 % zlata (což odpovídá 14 kt) a ryzost 750/1000 značí 75 % zlata (18 kt). Tyto hodnoty bývají vyraženy na samotných výrobcích.
Puncovní značka je oficiální státní cejch, který garantuje pravost a ryzost drahého kovu. V České republice (a mnoha dalších zemích) platí, že každý zlatý šperk o hmotnosti nad 0,5 gramu musí projít kontrolou Puncovního úřadu a být opatřen státním puncem. Punc je malý symbol vyražený na nenápadném místě šperku (např. vnitřní strana prstenu, očko u přívěsku, zapínání řetízku) a jeho tvar je stanoven zákonem. Obsahuje zpravidla obrázkové logo a číslici udávající ryzost. V ČR se aktuálně používá např. symbol hlavy kohouta s číslem 4 pro zlato 18kt (750/1000) a labuť s číslem 3 pro zlato 14kt (585/1000). Punc zároveň nese i značku výrobce nebo odpovědnostní značku, aby bylo zřejmé, kdo šperk vyrobil či dovezl.
Karáty vs. punc: Karátové označení (např. 14K, 18K) je často na šperku také vyraženo, ale není legislativně povinné a může ho tam dát sám výrobce. Naproti tomu státní punc je nezávislá certifikace – uděluje ho Puncovní úřad po ověření slitiny. Proto je puncovní značka klíčovým vodítkem, jak poznat, že se jedná skutečně o pravé zlato deklarované ryzosti. Bez puncu by nákup zlata byl rizikový, pokud kupující není schopen ryzost ověřit jinak. V České republice i v celé EU chrání spotřebitele puncovní zákony – není dovoleno prodávat neznačené zlaté zboží (nad stanovenou hmotnost) a puncy všech členských států EU jsou vzájemně uznávány. Díky tomu si může zákazník snadno ověřit lupou, jakou ryzost kupovaný šperk má, a mít jistotu, že prošel kontrolou.
Pro úplnost dodáme, že ryzost zlata lze stanovit i laboratorně – nejpřesnější metodou je kupelace (ohnisková zkouška), případně moderní rentgenová fluorescence (XRF) nebo chemické analýzy. Tyto postupy využívají puncovní úřady a rafinerie při zkoušení drahých kovů. Běžný klenotník či zákazník ale obvykle spoléhá právě na punc a jednoduché testy (viz dále), které indikují přítomnost zlata.
Různé barvy zlata a jak vznikají (žluté, bílé, růžové zlato)
Zlato je známé svou přirozeně žlutou barvou, avšak ve šperkařství se vyskytuje i v jiných barevných odstínech. Barva zlata se mění podle složení slitiny – příměsi jiných kovů ovlivňují výsledný tón. Klasické tři barvy zlata jsou žluté, bílé a růžové (červené) zlato, nicméně existují i exotické odstíny jako zelené či fialové zlato (ty jsou však velmi vzácné a vznikají speciálními slitinami nebo úpravami). Podívejme se na hlavní druhy:
Žluté zlato: Jedná se o slitinu, která se nejvíce blíží barvě ryzího zlata. Obsahuje zlato slitované převážně s mědí a stříbrem v poměru, jenž zachovává žlutý odstín. Například 14kt žluté zlato mívá složení zhruba 58,5 % Au, ~30 % stříbra a ~11,5 % mědi; 18kt žluté zlato pak 75 % Au a zbytek cca 15 % Ag + 10 % Cu (čím vyšší podíl zlata, tím intenzivnější žlutá barva). Žluté zlato je tradiční a nejpoužívanější – od dávných korunovačních klenotů po snubní prsteny. Jeho výhodou je klasický teplý vzhled a fakt, že drobné poškrábání na žlutém zlatě není tolik vidět (protože případná oxidace mědi ve slitině má podobný tón). Žluté zlato však bývá o něco měkčí než bílé, protože stříbro a měď nezvýší tvrdost tolik jako jiné kovy.
Růžové (červené) zlato: Tato slitina získává růžový až načervenalý odstín díky vysokému podílu mědi. Obsahuje stejné prvky jako žluté zlato (zlato, měď, stříbro), avšak poměr je posunut ve prospěch mědi. Typicky 14kt růžové zlato mívá ~58,5 % Au, ~9 % stříbra a ~32,5 % mědi; čím více mědi, tím červenější odstín (tzv. červené zlato může mít ještě více mědi než růžové). Díky mědi je růžové zlato tvrdší a odolnější než žluté či bílé – měď výrazně zvyšuje pevnost slitiny. Růžové zlato působí moderně a romanticky, stalo se populárním zejména v posledních letech pro snubní prsteny a designové šperky. Zajímavostí je, že růžové zlato bývá označováno i jako "ruské zlato", protože v Rusku bylo velmi oblíbené na počátku 19. století. Dnes zažívá renesanci po celém světě.
Bílé zlato: Bílé zlato vzniká slitinou zlata s kovy, které potlačují žlutý tón a dodají slitině bělavý vzhled. Samotné zlato má silně žlutou barvu, takže je potřeba přidat kov s opačným efektem. Nejčastěji se vyrábí slitina zlato–palladium–stříbro nebo zlato–nikl–měď–zinek. Nikl i palladium jsou běložluté kovy, které neutralizují zlatou barvu. Slitiny s niklem vynikají vysokou tvrdostí a jsou vhodné pro prsteny (nikl však u citlivých lidí může způsobovat alergie). Varianta s palladiem se někdy nazývá šedé zlato – je dražší, měkčí, ale hypoalergenní. Přidáním stříbra a zinku se dolaďuje barva i vlastnosti. Přirozená barva bílého zlata však ve skutečnosti není čistě bílá – dle složení kolísá od lehce nažloutlé přes šedavou až po velmi světle růžovou. Aby šperk z bílého zlata získal žádaný studený stříbřitý lesk, pokovuje se povrch rhodiem – tenká vrstva bílého rhodia dodá šperku jasně stříbrný tón a zároveň zvýší odolnost proti poškrábání. Prakticky všechny šperky z bílého zlata jsou rhodiované (rhodium se časem může mírně ošoupat, pak je možné šperk znovu nechat pokovit). Na fotografii výše vidíme zásnubní prsteny z bílého zlata s diamanty – typický příklad moderního využití bílého zlata ve šperkařství. Bílé zlato je oblíbené pro svou elegantní neutrální barvu, která nechá vyniknout drahokamům a připomíná platinu (ale je dostupnější). Je však dobré vědět, že bez rhodia by bílá slitina měla mírně nažloutlý či šedý nádech – tedy “bílé zlato” je vždy slitina, ne čistý prvek, a jeho barevný tón závisí na příměsích a úpravách.
Kromě výše uvedených existují i experimentální slitiny zlata, které vytvářejí netradiční barvy. Zelené zlato vzniká slitinou zlata se stříbrem (a někdy s kadmiem), fialové zlato je intermetalická sloučenina zlata s hliníkem. Tyto exotické materiály jsou však křehké nebo méně stabilní a používají se spíše výjimečně pro speciální designové šperky. Vědci neustále zkoumají nové kombinace – například slitina spanogold (zlato-měď-hliník) vyvinutá v 90. letech v JAR může měnit strukturu s teplotou a vytvářet měňavé povrchové efekty. Pro běžného uživatele ale zůstávají žluté, bílé a růžové zlato nadále hlavní volbou, jak si užít krásu tohoto kovu v různých barevných podobách.
Využití zlata ve šperkařství
Zlato nachází uplatnění v mnoha oblastech díky svým unikátním vlastnostem. Nejznámější je samozřejmě využití ve šperkařství, ale neméně důležité je zlato i v řadě průmyslových odvětví a technologií, a dokonce i v medicíně.
Šperkařství a umění: Historicky bylo zlato především kovem králů – od antických diadémů, středověkých korun a relikviářů až po moderní snubní prsteny. I dnes směřuje zhruba polovina celosvětové poptávky po zlatě do výroby šperků. Zlaté šperky jsou ceněny pro svou krásu a trvalou hodnotu – zásnubní a snubní prsteny ze zlata jsou tradiční symboly lásky, mnohé kultury zdobí nevěsty zlatými šperky. Zlato se ve šperkařství obvykle kombinuje s drahými kameny (brilianty, safíry atd.), které díky kontrastu s ušlechtilým kovem vyniknou. Krom klasických šperků se zlato používá na pozlacování dekorativních předmětů – například tenké zlaté plátky (zlátko) zdobí rámy obrazů, sochy, kupole kostelů či detaily nábytku. I nepatrné množství zlata dokáže vytvořit úchvatný zlatý lesk. Například z 1 gramu zlata lze pokovit plochu kolem půl čtverečního metru a taková vrstvička ochrání povrch před korozí a dodá mu prestižní vzhled. Ve šperkařství se také uplatňuje technika zlacení elektrolýzou, kdy se na povrch levnějšího kovu vyloučí tenká vrstvička zlata – to se využívá u bižuterie či u pozlacených hodinek. Zlaté šperky mají nejen estetickou funkci, ale často i symbolickou a investiční hodnotu (rodinné klenoty, památeční mince). Díky chemické stálosti zlato nepodléhá zkáze – zlatý prsten bude i po desítkách let vypadat jako nový, stačí občasné vyčištění. To ze zlata činí ideální kov pro předměty, které mají přetrvat generace.
Investiční zlato vs. šperkařské zlato
Zlato lze držet ve dvou hlavních formách – jako investiční zlato (fyzický kov určený k uložení hodnoty), nebo jako šperky ze zlata (určené k nošení či estetickému účelu). Tyto dvě formy se významně liší svým účelem, zpracováním i likviditou.
Investiční zlato je definováno jako zlato vysoké ryzosti (minimálně 99,5 % Au) ve formě certifikovaných slitků, cihliček nebo mincí. Typicky jde o 24karátové zlato nejvyšší čistoty. Investiční zlaté slitky mají standardizovanou hmotnost (např. 1 oz = 31,1035 g, 100 g, 250 g, 1 kg atd.) a jsou opatřeny pečetí kvality, výrobním číslem a často i certifikátem pravosti. Díky tomu jsou snadno obchodovatelné na celém světě – jejich hodnota je určena především aktuální burzovní cenou zlata a neovlivňuje ji zpracování uměleckého charakteru. Investiční zlato je považováno za finanční instrument a způsob uchování majetku; v Evropské unii je osvobozeno od DPH, což nákup usnadňuje. Likvidita investičního zlata je vysoká – slitky či známé mince lze rychle prodat kdekoliv na světě za aktuální cenu zlata (s minimálním spreadem). Investor však musí počítat s tím, že fyzické zlato negeneruje žádný úrok či dividendu – zisk plyne jen z růstu jeho tržní ceny, případně z ochrany hodnoty v čase.
Investiční zlato 250gr. z luxuru.cz
Šperkové zlato (zlaté šperky) naopak kombinuje estetickou, kulturní a citovou hodnotu s obsahem drahého kovu. Zlatý šperk není typicky považován za investici v pravém smyslu, protože kromě hodnoty obsaženého zlata platí kupující také za řemeslné zpracování, design, značku a případně drahokamy. Při prodeji použitého šperku se tyto přidané hodnoty často nevrátí – pro běžného zlatníka či výkupčího má šperk cenu hlavně jako zlomkové zlato na váhu (mínus poplatek za zpracování). Navíc jsou nové zlaté šperky zatíženy DPH (na rozdíl od investičního zlata), což jejich koupi prodražuje a z pohledu investora je to nevýhoda. Likvidita šperků je nižší – prodat konkrétní šperk může trvat déle a získaná cena často neodpovídá původní prodejní ceně. Na druhou stranu šperky přinášejí radost z nošení, krásu a společenský status, což investiční cihlička v sejfu neposkytne. Mnoho lidí také vnímá zlaté šperky jako rodinné dědictví a uchovatel hodnoty pro další generace, byť ne maximalizovaný v peněžním vyjádření.
Ve zkratce: Investiční zlato nabízí maximální čistotu, stabilitu hodnoty a snadnou obchodovatelnost – je ideální volbou pro ty, kdo chtějí uložit finance do stabilního aktiva. Zlaté šperky představují spíše kombinaci krásy a hodnoty, avšak s nižší čistotou a likviditou – jsou atraktivní pro ty, kdo si cení estetické stránky a osobního potěšení z vlastnictví krásného předmětu. Není neobvyklé, že lidé volí obě cesty: část úspor drží v investičních slitcích a zároveň nosí či darují zlaté šperky pro radost. Je však dobré nemást tyto kategorie – nákup běžných šperků se nedoporučuje čistě jako investice, pokud cílem je zhodnocení peněz. Naopak investiční zlato nenahradí estetický zážitek a reprezentativní funkci šperku.
Pro zajímavost dodejme, že existuje i kategorie tzv. investičních šperků – to jsou šperky s velmi vysokou ryzostí zlata (22k–24k) či s významnými drahokamy, které mohou časem nabýt na hodnotě. Většinou jde ale spíše o sběratelské kousky nebo historické šperky, u nichž hodnota převyšuje cenu zlata. Běžné moderní šperky spadají spíše do spotřebního luxusu než do investic.
Jak poznat pravé zlato a jak se testuje jeho pravost
Ověřování pravosti zlata: Při nákupu či dědění zlatých předmětů je důležité rozpoznat, zda jde o pravé zlato nebo pouze pozlacený či falešný kov. Prvním a nejjednodušším krokem je kontrola puncovní značky. Na obrázku výše vidíme detail zlaté náušnice s vyraženým číslem „750“, což označuje 18karátové zlato. V České republice platí, že každý zlatý šperk nad 0,52 g musí mít státní punc – pokud na šperku žádnou značku lupou nenajdete, zbystřete. Punc bývá velmi drobný (často je nutná lupa) a umístěný na vnitřní či spodní straně šperku. Obsahuje symbol a číslo ryzosti, případně písmeno označující puncovní úřad (např. písmeno “P” pro Prahu). Originální punc je základním znakem pravého zlata. U starožitných šperků může punc chybět (dříve se značení lišilo), v takovém případě je vhodné provést další testy.
Mezi jednoduché domácí testy pravosti zlata patří například magnetická zkouška. Zlato je nemagnetické, takže pravý zlatý šperk magnet nepřitahuje. Vezměte silnější magnet (např. neodymový) a přiložte k testovanému předmětu – pokud magnet kov přitáhne, s velkou pravděpodobností nejde o ryzí zlato, ale o pozlacenou ocel či slitinu s obsahem železa. Pozor však, tato metoda odhalí jen hrubé padělky – některé falešné slitiny (mosazi, mědi) také nejsou magnetické, takže negativní magnetická reakce ještě nezaručuje pravost zlata.
Další klasikou je test kyselinou. Klenotníci používají speciální sadu kyselin (např. lučavka královská nebo kyselina dusičná) a dotykový kámen (buližník). Postup je takový, že se předmět lehce povrchově naruší nebo se na černý kámen obtáhne jeho stopa a na ni se nanese kapka kyseliny. Pravé zlato kyselině odolá – nedojde k žádné výrazné reakci ani změně barvy. Falešné zlato (např. obecný kov) po kontaktu s kyselinou začne reagovat a místo kontaktu zezelená. Pokud jde o pozlacený předmět, tedy jen tenkou vrstvu zlata na povrchu stříbra či mědi, kyselina tuto vrstvu proleptá a odhalí podklad – u pozlaceného stříbra se objeví mléčně bílý povrch (chlorid stříbrný). Test kyselinou je poměrně spolehlivý, avšak je třeba opatrnosti a znalostí, aby nedošlo k poškození šperku (provádí se na malém skrytém místě). Dnes lze koupit i domácí testovací sady, které obsahují lahvičky s kyselinou pro různé ryzosti – kapnete-li na dotykový kámen se stopou testovaného kovu kyselinu pro 14k zlato a stopa zmizí, znamená to, že kov má méně než 14 karátů, atd.
Další metoda je hustotní test – zlato má velmi vysokou hustotu (~19,3 g/cm³). Doma se dá orientačně provést tak, že změříte hmotnost předmětu a jeho objem (např. vytěsněním vody) a vypočtete hustotu. Pokud se výrazně liší od hodnot kolem 15–19 g/cm³, je něco v nepořádku. Například mnoho padělků cihliček používá wolfram (hustota ~19,3 jako zlato), takže hustotní test sám o sobě nemusí odhalit sofistikovaný podvrh, ale odhalí třeba pozlacenou mosaz (hustota ~8,5) či hliník. Ve spojení s dalšími testy je ale měření hustoty užitečné.
V profesionálních podmínkách se k ověření zlata využívá rentgenový analyzátor (XRF), který dokáže bez poškození určit složení kovu během pár sekund. Takové přístroje mají puncovní úřady a někteří specializovaní obchodníci. Dalším přesným postupem je již zmíněná kupelace v tavicí peci – to je destruktivní metoda, kdy se kov roztaví s olovem a analyzují se zbytky zlata.
spektrometr GoldXpert
Shrnuto, poznat pravé zlato můžeme kombinací indicií: puncovní značka (nejdůležitější a zákonem vyžadovaná pro šperky), dále nemagnetičnost, správná hustota a pozitivní výsledek chemického testu (odolnost vůči kyselině). Pokud některý z těchto testů selže (např. šperk reaguje se kyselinou nebo nemá punc), je na místě obezřetnost. V takovém případě je vhodné nechat předmět prověřit odborníkem. Díky dlouhé tradici puncovnictví a moderním metodám je však odhalení falešného zlata poměrně snadné a podvodníci to mají složité. Každý kupující by měl znát alespoň základní triky – magnetem či lupou lze vteřině odhalit mnoho napodobenin a ušetřit si nemalé peníze.
Zkušební kyselina na zlato z advantage.cz
Současné trendy a vývoj cen zlata na trhu
Zlato na trzích je vnímáno jako bezpečná investice a dlouhodobý uchovatel hodnoty. Jeho cena v dlouhém horizontu zpravidla roste, což je dáno omezeným množstvím zlata na Zemi (odhadovaná celková vytěžená zásoba je kolem 170–200 tisíc tun) a trvalou poptávkou ze šperkařství, průmyslu i centrálních bank. Samozřejmě cena v krátkodobém horizontu kolísá podle ekonomické situace, kurzu dolaru, úrokových sazeb a geopolitických událostí. V posledních letech zažilo zlato několik významných milníků na cenové křivce.
V období globální finanční nejistoty (např. krize 2008–2011) investoři hojně nakupovali zlato, což vystřelilo jeho cenu vzhůru. Během pandemie COVID-19 (2020) rovněž cena zlata výrazně stoupla – investoři hledali bezpečný přístav. Historického rekordu své doby dosáhlo zlato v srpnu 2020, kdy se trojská unce obchodovala kolem 2 075 USD. Toto maximum pak bylo ještě překonáno koncem roku 2023, kdy dne 1. prosince 2023 cena na promptním trhu vystoupala až na 2 135 USD za unci, což bylo nové absolutní maximum. Důvodem tehdy byly jednak obavy investorů z inflace a geopolitických nejistot, jednak signály americké centrální banky (FED) o blížícím se snižování úrokových sazeb. Nižší úroky zvyšují atraktivitu zlata, protože snižují výnosy alternativ (dluhopisů) – zlato pak roste na ceně. Po dosažení tohoto vrcholu zlato mírně korigovalo, ale udrželo si vysoké úrovně a na začátku roku 2024 se obchodovalo stále nad hranicí 2 000 USD/oz.
 31,10 gr..jpg)
Investiční zlato unce (1 OZ) 31,10 gr. z luxuru.cz
Výjimečná situace nastala na jaře 2025, kdy v důsledku kombinace faktorů (eskalace obchodních sporů, očekávání poklesu sazeb, pokračující nákupy zlata centrálními bankami) cena zlata poprvé v historii překonala hranici 3 000 USD za trojskou unci. Konkrétně 14. března 2025 vystoupala až k hodnotám okolo 3 124 USD/oz dle některých zdrojů. Tento dramatický růst potvrdil status zlata jako ultimátního bezpečného aktiva v čase nejistoty. Experti ze Saxo Bank či Goldman Sachs v té době predikovali, že zlato může dále posilovat – padaly odhady 3 100 až 3 300 USD/oz ve druhé polovině roku 2025. Hlavním motorem poptávky byly rozsáhlé nákupy zlata centrálními bankami (např. Čína několik měsíců v řadě akumulovala zlaté rezervy) a investoři prchající do bezpečí kvůli obavám z inflace a geopolitických rizik. Současně došlo k poklesu reálných úrokových sazeb, což tradičně cenu zlata podporuje.
Současné trendy ukazují, že zlato zůstává velmi atraktivní. V prostředí nejisté globální ekonomiky, vysokých vládních dluhů a geopolitických napětí mnoho investorů volí zlato jako pojistku. Centrální banky diverzifikují rezervy ve prospěch zlata (v posledních letech se staly čistými nákupci zlata v rekordních objemech). Technologie sice nacházejí nové využití pro zlato (např. v elektronice či medicíně), ale to tvoří menší část poptávky; klíčová je investiční a šperkařská poptávka. Analytici očekávají, že pokud budou centrální banky uvolňovat měnovou politiku a poroste inflace, cena zlata by mohla dále růst. Samozřejmě, krátkodobě může cena kolísat a korigovat – zlato nemá stálý výnos, takže v obdobích ekonomického růstu a vysokých úroků může zájem dočasně opadnout (investoři pak preferují akcie či dluhopisy). Nicméně z dlouhodobého hlediska si zlato uchovává hodnotu vůči kupní síle – dokáže ochránit bohatství před znehodnocením měny. Například zlato ve většině světových měn v roce 2023 překonalo inflaci a meziročně stouplo o cca 13 %.
Z historického pohledu platí, že cena zlata roste hlavně v krizových časech a nejistotě, zatímco v obdobích stability spíše stagnuje nebo klesá. Pro drobného investora platí poučka o diverzifikaci – držet část portfolia ve zlatě může být rozumné jako “polštář” pro horší časy. Aktuální trendy (rok 2024–2025) naznačují zvýšenou volatilitu, ale i potenciál dalšího růstu, pokud budou přetrvávat faktory jako uvolněná měnová politika, vysoké vládní deficity a geopolitická rizika. Zlato tedy zůstává jistotou v nejistém světě – kovem, který si i po tisíciletích uchovává své výsadní postavení. Ať už jej obdivujeme v podobě krásného šperku, nebo sledujeme jeho cenu na burze, zlato nás nepřestává fascinovat svou stálostí a hodnotou, kterou lidstvu poskytuje od úsvitu civilizace až dodnes.
